Po stopách holokaustu Jan Panský

Na přelomu měsíce listopadu a prosince, jsme na tři dny navštívili zemi Marie Curie-Skłodowské, Fryderyka Chopina nebo Jana Henryka Dąbrowského – Polsko. Cílem bylo navázání užších kontaktů se spřátelenou Polskou školou a návštěva komplexu koncentračních a vyhlazovacích táborů Auschwitz.


Úterý

Autobus odjížděl nedlouho po půlnoci z pondělí na úterý, a to zhruba v 0:30. Samotnou cestu jsem probděl – ostatně jako vždy, protože v autobuse usnu vždy maximálně na pár minut. Cesta byla velmi klidná, hlavně díky prázdným silnicím, které jsou pro tuto hodinu typické. Každopádně do cíle jsme úspěšně dorazili, snad i s mírným předstihem, ale co mě překvapilo byl sníh na parkovišti a pocitová teplota naprosto nesrovnatelná s Pražským klimatem, hlavně díky silnému větru.

Z autobusu jsme zamířili na velmi chutnou snídani do blízké restaurace, kde jsem nabíral síly na následnou prohlídku. První nás čekala prohlídka menší části tábora, která nás dopodrobna seznámila s celým fungováním tábora, s každodenním životě v táboře, i životě německých strážců tábora. Prošli jsme veškeré možné budovy, střelnici, i Český dům, který byl věnován českým obětem tohoto tábora. Velmi mě dojala možnost hledat v archivech vlastní jméno a zjistit, zda někdo z vašeho příbuzenstva zemřel právě v tomto táboře.

Po obědě v autobusu jsme se přesunuli do o několikrát většího tábora Auschwitz-Birkenau, kde nás nesnesitelná zima provázela na každém kroku, a tak nám poskytla trochu smutně i dost autentický zážitek, který vězni tohoto tábora zažívali v mnohem horší míře denně. Prošli jsme bránou, která je proslulá mnoha válečnými filmy. Došli jsme i k plošině, kde se příchozí dělili „lékařem“ na ty, kteří půjdou pracovat a kteří půjdou rovnou do plynových komor. Plynové komory, respektive jejich ostatky, jsme také navštívili. Nedaleko od nich byl i zajímavý památník, kde každá kostka na zemi symbolizovala jednoho zemřelého vězně. Neminuli jsme ani mnoho domů, nebo spíše dřevěných chatrčí, ve kterých bylo ubytováno neskutečné množství lidí. Prošli jsme i různě pojmenované části tábora, ke kterým nám průvodce, který nás provázel celým dnem poskytoval podrobný komentář.

V odpoledních hodinách po prohlídce jsme opět nastoupili do autobusu a odjeli do Krakova. Zde jsme se v hotelu ubytovali a vyšli na krátkou procházku do centra Krakova. Po večeři v Krakově jsme se vrátili na hotel.

Středa

Ráno po snídani na hotelu jsme vyrazili na procházku Krakova, navštívili jsme mnohá náměstí, dokonce i jedno, co až nápadně připomínalo to Václavské. Následně jsme navštívili vánoční trhy na hlavním Krakovském náměstí včetně nádherné budovy trhu. Po nedlouhém rozchodu jsme zamířili k hradu Wawel. Tak majestátní hrad jsem snad ještě neviděl. Opravdu silně opevněná pevnost, kterou bych si velikostí troufl přirovnat k Pražskému hradu patřila mezi nejnádhernější stavby, které jsme za celou cestu viděli. Nahlédli jsme také do útrob hradu, zde mě nejvíce zaujal hrob Józefa Piłsudského, Polského vůdce v době meziválečné éry. Dojemný byl i hrob tragicky zahynulého Lecha Kaczyńského, tragicky zemřelého prezidenta Polska při leteckém neštěstí před šesti lety.

Následovala pauza na oběd a po něm návštěva muzea Oskara Schindlera. Muzeum bylo úžasně koncipováno a všechny neskutečně zaujalo. Měli jsme možnost vyzkoušet si razítka ruských i německých pohlavárů, k dispozici bylo také dobové oblečení i zobrazení průměrné domácnosti té doby. Dozvěděl jsem se zde mnoho zajímavých informacích, o kterých jsem dříve neměl ani tušení. Muzeum bylo tak důkladně propracováno, že i podlaha se měnila dle období či místnosti, kterou právě procházel.

Následně jsme si šli dopřát večerních nákupů v obchodním centru, které pro mě byli mírným zklamáním, protože ceny vlastně nebyli o mnoho odlišné od těch pražských. I přesto jsem své Zloté, neboli Zlaťáky, jak je pojmenovali moji spolužáci, využil a do Prahy toho přivezl dostatek. Pak už nás čekala jen krátká večeře a návrat na pokoje.

Čtvrtek

Další ráno se neslo v duchu toho předchozího. Po snídani jsme se setkali v hale hotelu, tentokrát už i sbalení. Nasedli jsme do autobusu a pomalu opouštěli Krakov. Pomalu zejména kvůli namrzlým silnicím, autobus po dálnici někdy jel i 60 km/h.

Naší předposlední zastávkou byla mohyla věnována Polskému národnímu hrdinovi Tadeáši Kościuszkovi. Výšlap k mohyle byl nadlidský úkol a neobešel se bez nějakých připomínek na strmost kopce ze stran mých spolužáků. Osobně musím uznat, že mi cesta také dala zabrat. Samotná mohyla byla velmi zajímavá, uprostřed ní byl kopec hlíny, která byla svezena z různých částí Polska. Naštěstí o čtvrtku už nebyla taková zima a celá mohyla se procházela podstatně lépe.

Závěrem již byla jen zdlouhavá cesta domů, kterou jsem opět probděl. Musím říct, že i přestože nepříliš rád cestuji, Polsko vážně stálo za tu návštěvu a jsem nakonec moc rád, že jsme jeli a s naší třídní partou prožili krásné (I smutné s ohledem na den první) tři dny mimo českou kotlinu.

Jan Panský (absolvent SSPŠ, student VŠ, asistent SSPŠ) 

Projekt Projektová inkluzivní výuka na Smíchovské SPŠ je spolufinancován Evropskou unií.

CZ.07.4.68/0.0/0.0/15_005/0000002